Slánská hora

Přírodní dominantou Slaného je Slánská hora (330 m n.m.), na jejímž úpatí byl podle pověsti kdysi objeven slaný pramen a na níž bylo dochováno nejstarší osídlení ještě před vznikem města.

Slánská hora a Lázeňská ulice na sklonku 19. století

Slánská hora je pozůstatkem vulkanické činnosti v třetihorách a je složena převážně z čediče nebo přesněji olivínem chudého apatitického nefelinitu. Ten nalézáme ve formě zbytku lávového jezera, které ztuhlo v původním kráteru.

Do souvislosti s doznívající vulkanickou aktivitou bývají nesprávně dávány prameny slané vody nebo výrony teplého vzduchu. Prameny vody snad mohly dočasně být slané díky průniku vody z hlubších prostor po puklinových liniích a výrony teplého vzduchu v zimních měsících ve vrcholové části Slánské hory představují běžné puklinové průduchy, nikoli projevy postvulkanické geotermální aktivity.

Slánská hora byla osázena stromy až v 19. století a je přírodní a archeologickou památkou.

Hlubiny pod městem

Slaný – geologická mapa
Slaný – geologická mapa 1 : 50 000

Z geologického hlediska se Slaný nachází v jižní části slánské pánve. V největších hloubkách jsou uloženy slabě přeměněné starohorní břidlice, spility, buližníky a porfyry, jejichž stáří se pohybuje kolem jedné miliardy až 550 milionů let.

Nad nimi najdeme usazeniny prvohorního komplexu středočeských karbonských pánví (stáří kolem 350 – 290 milionů let). Celý komplex se dělí na čtyři souvrství: spodní šedé (kladenské), spodní červené (týnecké), svrchní šedé (slánské) a svrchní červené (líňské). V Slánské pánvi jsou zachována všechna souvrství.

  1. Kladenské souvrství dosahuje mocnosti 300 – 550 m, jedná se o brekcie, arkózové pískovce až arkózy (arkóza je druh pískovce s vyšším obsahem jílu).
  2. Týnecké souvrství o mocnosti 150 – 250 m je tvořeno arkózovými pískovci a slepenci, nazelenalými prachovci a prachovitými jílovci.
  3. Slánské souvrství s mocností 100 – 250 m představují jezerní usazeniny o obrovské rozloze. Jedná se opět o arkózy, pískovce, písčité jílovce a prachovce.
  4. Líňské souvrství o mocnosti 0 – 400 m představují intenzivně zbarvené červené, hnědočervené až šedozelené jílovce, písčité jílovce a pískovce. V nejmladších vrstvách najdeme Kounovskou černouhelnou sloj.

Jestliže někde příslušné vrstvy chybí, říkají geologové, že tam je hiát. Po takovém hiátu z období druhohor – triasu a jury – následují svrchnokřídové usazeniny (stáří 100 – 65 milionů let). Jedná se o zbytek rozsáhlé křídové plošiny (paroviny). Vespod jsou vrstvy tvořeny slepenci s železitým tmelem a hrubozrnnými jílovito-kaolinitickými pískovce, nad nimi jsou šedé písčité jílovce. Následují jílovce až slinité jílovce s glaukonitem, které přecházejí v písčité slínovce (opuky). Jejich mocnost se pohybuje od 0 do 60 m.

Slánská hora
Slánská hora – rozpukané a posunuté čedičové bloky se sloupcovou odlučností tvoří labyrint soutěsek (foto: geologie-astronomie.cz)

Třetihory jsou představovány čedičovými horninami, které prorážejí karbonské a křídové sedimenty. Tak vznikla např. Slánská hora, před cca 32 – 28 miliony let.

V období po křídě totiž byly na některých mladších poruchách obnoveny pohyby a porušeny křídové usazeniny. Na křížení těchto poruch vznikla Slánská hora. Křídové kry stoupaly nahoru a dolů a způsobily např. rozdíl mezi polohou města Slaný na ploše paroviny a sníženiny směrem na východ ke Slánské hoře a dále.

Slánská pánevkaskádovitou kernou stavbu od mělčích ker v jihozápadní části k nejhlubším v severovýchodní části.

Čtvrtohory jsou zastoupeny suchozemskými a říčními usazeninami v mocnostech 0,5 až 9,5 m. Suchozemské usazeniny jsou zastoupeny hlavně kamenitými a hlinito-kamennými sutěmi, které jsou vyvinuty všude po strmějších úbočích křídových ker. Vrstevní sled těchto ker je ukončen druhohorními slepenci. Na mírnějších svazích najdeme svahové hlíny, které přecházejí v hlinitokamenité sutě. V oblasti svrchních červených vrstev právě např. na Slánsku vznikly rudohnědé jílovce a jako charakteristické „červenice“ či „permské červenky“ překrývají rozsáhlé prostory (na červenicích se skvěle daří chmelu).

Jak již bylo uvedeno, Slánsko je postiženo dvěma systémy poruch. Starší poruchy směru východoseverovýchod – západojihozápad ovlivnily morfologii paroviny a tím i tvar a omezení uhelných usazenin. Výškový rozdíl je zde až 70 m. Mladší poruchy ve směru severozápad – jihovýchod kříží předchozí systém poruch a dosahují výškového rozdílu až 100 m.

Na Slánsku došlo k opakování pohybů v obou systémech a tím i ke sklonu ložisek uhlí pod Slaným. Podobně zřejmě docházelo (a dochází) i k rytmickým změnám tlaků plynu, případně jejich nasycení ve spodních vodách, k utěsnění nebo naopak k přechodnému zprůchodnění hluboko sahajících zlomů. To souvisí s možností dočasného objevení se slaných pramenů a s horninami natlakovanými oxidem uhličitým, které dělaly velké starosti horníkům při hloubení slánského dolu.

Slánská hora
Hloubení dolu Slaný začalo v roce 1979 a jeho činnost skončila v roce 1992

Přijďte zažít chuť Slaného na vlastní kůži!
Muzeum ve Slaném je otevřeno úterý — neděle po celý rok.

Navštivte nás