Těžba soli
Člověk získává sůl z přírody po tisíciletí, a to z mořských, jezerních a podzemních vod, jezerních pánví, zvrstvených ložisek a solných dómů. Rozlišujeme čtyři způsoby těžby.
1) Odpařování vody v umělých nebo přirozených mělkých pánvích z oceánů, moří, slaných jezer a pramenů v oblastech s horkým suchým klimatem. Jde o tzv. solární sůl.
2) Solanky (mineralizované podzemní vody) jsou mořské vody pohřbené při sedimentaci (usazování). Lze je čerpat i z okolí zatopeného solného dolu. Sůl se z nich získává opět odpařováním.
3) Zvrstvená ložiska soli jsou výsledkem chemické sedimentace v pánvích vzniklých slabými dlouhotrvajícími pohyby zemské kůry nebo v příkopových propadlinách při kontinentálních okrajích. Sůl v ložiscích se těží dolováním.
4) Solné dómy (pně) vznikají zvláště v předhlubních pásemných horstev z vrstevních ložisek tlakem nadloží. Zásoby soli v těchto ložiskách byly v 80. letech odhadovány na 16,4 trilionů tun. Sůl z dómů se těží dolováním.
Dobývání soli
Ložiska soli kamenné (halitu) vznikala odpařením mořské vody v zálivech ustupujícího moře, zejména okolo přelomu prvohor a druhohor a ve třetihorách. V současnosti vzniká sůl kamenná odparem v solných jezerech anebo v zálivu Kara-Bogaz při východním pobřeží Kaspického moře.
Sůl kamenná je slabě hygroskopická, to znamená, že vzorky do sebe na povrchu přijímají vzdušnou vlhkost – jsou na dotyk rukou „upatlané“.
V pevném stavu je sůl získávána převážně hornickým způsobem. Vzácněji se těží kamenná sůl povrchově v lomech. V dolech se obvykle používá komorového porubu. K odkrytí ložiska se vyhloubí šachta, z ní se razí chodby a sůl se pak postupně těží z takzvaných komor. Vytěžená sůl má krystaly různé velikosti – od prachových částic až po velká zrna. Sůl se poté dále upravuje mletím, proséváním a čištěním. Tento způsob těžby je finančně nejnákladnější. Posledním činným solným dolem tohoto druhu v Polsku je Kłodawa.
Sůl lze získávat louhováním, kdy se do podzemního ložiska vrtem přivede voda. Sůl se v ní rozpustí a vzniklý roztok – solanka – se čerpá na povrch. Solanka obsahuje přibližně 310 gramů soli na jeden litr roztoku. Po odpaření vody dojde ke krystalizaci a následnému zpracování. Dutiny vzniklé těžbou se mohou používat například jako úložiště uhlovodíků (např. zemního plynu).
Přijďte zažít chuť Slaného na vlastní kůži!
Muzeum ve Slaném je otevřeno úterý — neděle po celý rok.
