Václav Moucha

Archeolog PhDr. Václav Moucha, CSc. (1933—2014) se narodil ve Slaném v rodině lékaře. Po maturitě na slánském gymnáziu studoval obory prehistorie a etnografie na FF UK. Byl dlouholetým pracovníkem Archeologického ústavu ČSAV. Jeho odborná činnost je úzce spojena se slánským muzeem.

PhDr. Václav Moucha, CSc.

Zájem o pravěké dějiny prokazoval Václav Moucha již v době středoškolských studií podnícen bohatými archeologickými nálezy ze Slánska, které jsou uloženy v místním muzeu.

Určitou roli sehrály i dědičné vlohy, neboť pochází z rodu historiografa Karla Vladislava Zapa, autora Českomoravské kroniky, oblíbené v 19. století. Jeho prvním učitelem archeologie byl kustod slánského muzea František Fořtík, zájem o historii města a Slánska u něho vzbudili další slánští muzejníci: ředitel spořitelny Karel Čížek, Jarka Rus, Jan Jungmann, František Soukup a Antonín Pták.

Po určitých obtížích se mu podařilo dostat na Filosofickou fakultu UK v Praze, kde v letech 1951—1956 studoval prehistorii u akademika Jana Filipa a akademika Jana Eisnera a národopis u prof. Karla Chotka a doc. Drahomíry Stránské, pak se jako promovaný historik stal asistentem Prehistorického ústavu Karlovy university.

V roce 1960 musel toto místo opustit pro politickou neangažovanost, ale zásluhou svého učitele akademika Filipa a s pochopením akademika Jaroslava Böhma mohl ještě téhož roku vstoupit do služeb Archeologického ústavu, kde pracoval až do roku 1998, kdy odešel do důchodu.

V Archeologickém ústavu ČSAV

V Archeologickém ústavu zpočátku pracoval jako asistent na rozsáhlém archeologickém výzkumu v Bylanech u Kutné Hory a poté jako odborný a posléze jako vědecký pracovník v pravěkém oddělení. V roce 1967 získal titul PhDr. a CSc. Jako vedoucí záchranného oddělení (1963—1966) založil a několik let redigoval interní tisk o nových archeologických nálezech, který pod názvem Výzkumy v Čechách vychází dodnes.

V letech 1966—1967 absolvoval jako stipendista Humboldtovy nadace dvousemestrový studijní pobyt na univerzitě v Marburgu u prof. Wolfganga Dehna a po návratu mu byla svěřena funkce vědeckého tajemníka Archeologického ústavu, kterou vykonával v letech 1968—1970.

Zabýval se otázkami spojenými s koncem mladší doby kamenné a počátky starší doby bronzové, několik jeho prací se týká problematiky doby laténské, je autorem více než stovky studií a článků a spolupodílel se na několika knižních publikacích. V roce 1961 v samostatné publikaci uveřejnil nálezy únětické kultury na Lovosicku, v roce 2005 vyšla jeho monografie Hortfunde der frühen Bronzezeit in Böhmen, ve které zpracoval hromadné nálezy ze starší doby bronzové v Čechách.

V době svého působení v Archeologickém ústavu provedl celou řadu záchranných výzkumů na Slánsku a Kladensku, které přispěly k lepšímu poznání pravěkého vývoje v této oblasti. Výsledky těchto výzkumů byly prezentovány jak na výstavách ve Slaném, v Kladně a ve Velvarech, tak i publikačně v různých studiích.

Spolupráce s naším muzeem

Významná je jeho dlouholetá spolupráce s Vlastivědným muzeem v Slaném, kde v průběhu doby uskutečnil několik archeologických expozic (poslední instalována v roce 2010) a pro veřejnost měl řadu přednášek. Věnoval se zpracování nálezů ze záchranných výzkumů, které na Slánsku provedl v minulých letech – jde o nálezy za Slánské hory, Stehelčevse, Dřetovic, Kvíce a dalších lokalit v regionu.

Jeho vřelý vztah k rodnému kraji dokládají i příspěvky v ročence Slánský obzor, který vychází pod redakcí Společnosti pro ochranu kulturního dědictví PATRIA. V roce 2011 byl jmenován čestným občanem města Slaného.

Zemřel náhle v sobotu 16. srpna 2014 v Praze.