O dobytí Slaného 17. dubna 1425

Slánští se dlouhodobě hlásili k myšlenkám reformních kazatelů (kališníci, pod obojí) a v březnu roku 1421 se připojili k vznikajícímu pražskému městskému svazu, kde převládlo umírněné křídlo husitských idejí. Mezi jednotlivými frakcemi (pražané, táborité, orebité, Žižkova polní vojska…) husitského hnutí se však prohlubovaly vzájemné rozpory, které vyvrcholily několika ozbrojenými střety a porážkou pražského svazu v ⚔ bitvě u Malešova 7. června 1424.

Sám obávaný vojevůdce a vítěz od Malešova Jan Žižka zemřel při tažení na Moravu 11. října 1424 a sváry mezi znepřátelenými husitskými seskupeními se dále prohlubovaly.

Po Žižkovi pozůstalí „sirotci“ v čele s vlivným hejtmanem Janem Roháčem u Dubé se na jaře roku 1425 spojili s oddíly Jana Hvězdy z Vícemilic, blízkého Žižkova poradce, který byl po jeho smrti jmenován vůdcem táboritů. Spojené vojsko postupně drancovalo města a tvrze ve východních Čechách a připojily se k němu i oddíly dalšího táborského hejtmana Bohuslava ze Švamberka.

Obležení Slaného

Na konci března 1425 se tito radikálové pokusili dobýt Nové Město pražské. Tento útok však nevyšel, a tak své zbraně obrátili proti pražským spojencům v nedalekém a přece jen slabším městě Slaném, které oblehli 5. dubna 1425. Krátce před začátkem obležení ještě na posilu městu dorazila z Prahy jednotka umírněného husitského hejtmana Hynka z Kolštejna.

Vojska tří předních husitských hejtmanů – v té době pravděpodobně nejmocnější vojenskou sílu v zemi – před Slaným ještě doplnili bojovníci z tehdy už radikálně orientovaných měst Žatce a Loun. Přítomni byli zřejmě i ozbrojenci čtvrtého husitského hejtmana Jan Hertvíka z Rušinova. Této značné vojenské převaze Slánští odolávali dlouhých 12 dnů. Nejtvrdší boje 💥⚔ prý probíhaly u Pražské brány a kostela sv. Gotharda.

Zřejmě za pomoci zrady přímo z řad některých radikálních slánských obyvatel pronikla vojska obléhatelů do města a po předchozím tuhém odporu obránců si opravdu nebrala servítky. (Pokud by se město obléhatelům rovnou vzdalo, násilností a perzekucí mohlo být podstatně méně – alespoň taková byla středověká konvence.)

Na obrázku je výřez ze známé rozměrné malby Aloise Moravce z roku 1941. Jde o pohled na Slaný v obležení sirotků a táboritů v dubnu 1425. Dominantní postava Jana Roháče na koni je zde ikonograficky připodobněna k Janu Žižkovi. Obraz je dlouhodobě k vidění u vstupního schodiště do 1. patra slánského muzea.

Mnoho obyvatel bylo pobito a vyhořela velká část městských domů, stavěných tehdy převážně ze dřeva. Shořel i cenný městský archiv. Exemplárně potrestáni byli slánští konšelé, rychtář a umírnění duchovní, kteří byli upáleni v masných krámech na náměstí (zřejmě šlo o jednoduché dřevěné stavby vyhrazené řezníkům při pravidelných trzích).

Do Slaného byly dosazeny městské elity, novým hejtmanem města se stal zkušený táborský válečník Zikmund z Vranova (Vraného). Dobytím Slaného radikálové na téměř deset let ovládli velkou část středních Čech. Mimochodem, po dobytí Slaného přišla na řadu Roudnice nad Labem. Násilnosti husitských radikálů ukončila až ⚔ bitva u Lipan 30. května 1434.

Jak dopadli hlavní aktéři dobývání Slaného?

Dva z radikálních hejtmanů nepřežili rok 1425, Jan Hvězda zemřel při obléhání hradu Mladá Vožice a Bohuslav ze Švamberka při dobývání rakouského města Retzu. Nejhůře dopadl Jan Roháč z Dubé, který odolával králi Zikmundovi ještě v době po Lipanech a byl po velkých útrapách popraven 9. září 1437.

Jan Hertvík se dožil snad až roku 1455. Hynek z Kolštejna zemřel v Praze při spiknutí roku 1427. Zikmund z Vranova a další slánští bojovníci padli pravděpodobně v bitvě u Lipan. A táborské královské město Slaný se brzy sblížilo s žatecko-lounským vojenským svazem…

— Mgr. Jan Čečrdle, ředitel muzea