Přijďte vzpomenout na životy zmařené holokaustem

Ve čtvrtek 23. května 2025 v 10 hodin bude v  Soukenické ulici č. 58 slavnostně položen první kámen zmizelého ve Slaném. Město Slaný zve všechny, kdo chtějí uctít památku zavražděných obyvatel, jejichž jména se vrací do prostoru, odkud byli vytrženi.

Stolpersteine, „kameny, o které je třeba klopýtnout“ (pohledem), jsou dlažební kostky s mosazným povrchem velké 10×10 cm, vsazené do chodníku před domy obětí nacistického režimu podle původního projektu německého umělce Guntera Demniga.

Židovská komunita ve Slaném

První zmínky o Židech ve Slaném pocházejí ze 14. století. Po středověké období slánští měšťané židovské osídlení silně omezovali. Od roku 1458 měli Židé dokonce zákaz zdržovat se ve městě déle než jednu noc a při vstupu museli platit poplatek. V 16. století byly tyto restrikce ještě zpřísněny a Židům nebylo dovoleno ve městě vůbec nocovat ani volně obchodovat. Trvalé usídlení židovských rodin umožnily až reformy v 18. a v 19. století.

V druhé polovině 19. století vzniklo ve Slaném organizované židovské společenství. Roku 1861 byl založen náboženský spolek a zřízena první modlitebna (v hostinci zvaném Templ v Kynského ulici). V letech 1864—1865 vystavěli synagogu. Židovská komunita také zřídila svou školu a roku 1881 založila židovský hřbitov (dříve byli zemřelí odváženi do nedalekých Blevic). Roku 1932 došlo k sloučení náboženských obcí Ješín a Kralupy pod Slaný.

Přestože počet Židů ve Slaném nebyl vysoký, tvořili významnou součást města. V roce 1877 je v obvodu slánské náboženské obce evidováno 54 židovských rodin (cca 300 dospělých a 70 dětí). V roce 1939 ve Slaném evidováno přibližně 170 členů židovské náboženské obce. Lze ovšem předpokládat, že skutečný počet osob židovského původu byl vyšší. Místní Židé byli plně integrováni do ekonomického i společenského života města – vlastnili obchody a podniky, jejich děti studovaly na slánských školách.

Toto poklidné soužití však bylo rázně ukončeno událostmi druhé světové války.

Židé ve Slaném za druhé světové války

Po nacistické okupaci v březnu 1939 se postavení Židů ve Slaném rychle zhoršovalo v důsledku protižidovských nařízení Protektorátu. Židovští obyvatelé přišli o možnost svobodně se stěhovat či vlastnit majetek; jejich obchody byly arizovány a děti vyloučeny ze škol.

Na podzim 1941 se začaly připravovat deportace Židů z Čech do vyhlazovacích center. Ve Slaném a okolí byli Židé soustředěni počátkem roku 1942 a poté odvezeni do sběrného místa v Kladně. V únoru 1942 odjeli první slánští Židé do Kladna k transportům směr Terezín. Celkem bylo z Kladna (včetně Slaného a okolí) deportováno dvěma transporty „Y“ a „Z“ 1 631 osob, z nichž přežilo jen 123.

Drtivá většina Židů ze Slaného byla postupně přes Terezín odvlečena do nacistických vyhlazovacích táborů na východě. Podle historických záznamů zahynula během holokaustu většina slánských Židů – zhruba 160 osob. Po válce zůstalo pouze 11 přeživších (8 mužů a 3 ženy). Šlo povětšinou o lidi ze smíšených manželství, kteří byli deportováni až na samém konci války či se skrývali.

Mezi těmi nemnoha, kteří hrůzy holokaustu přečkali, byla například paní Marta Benešová, které se podařilo přežít pobyt v Terezíně i Osvětimi. Naopak tragický osud potkal jejího manžela a syny: rodina Benešova (Vladimír, Josef a jejich otec Artur) byla 24. října 1942 transportována do Terezína a poté 18. prosince 1943 do Osvětimi, kde všichni zahynuli.

Příkladem dětské oběti z blízkého okolí je Eva Scheiterová ze Zlonic, která byla pro svůj židovský původ zavražděna jako osmiletá holčička – tragický příběh „Evičky“ ze Zlonic zdokumentovalo Vlastivědné muzeum ve Slaném jako memento nelidskosti nacistického režimu.

Poválečné osudy a připomínka zmizelých sousedů

Židovský život ve Slaném se po roce 1945 už neobnovil. Někteří přeživší odešli do Prahy či emigrace. Synagoga ve Slaném zůstala po válce opuštěná a sloužila jen jako skladiště; roku 1974 byla budova adaptována na okresní archiv a v současnosti v ní sídlí Policie.

Židovský hřbitov postupně chátral, navíc byla jeho část v privátním vlastnictví. Až roku 2010 byl areál hřbitova (včetně obřadní síně z 30. let) prohlášen za kulturní památku a započaly kroky k jeho záchraně. Na slánském židovském hřbitově jsou kromě hrobů též kenotafy obětí holokaustu připomínající vyhlazené rodiny – např. Kellnerovy, Pickovy, Popperovy, Druckerovy, aj. – se jmény a letopočty jejich narození a předpokládaného úmrtí.

Významnou aktivitu vyvíjela místní veřejnost: žáci a učitelé ZŠ Rabasova ve Slaném v letech 2012—2015 zpracovali v rámci projektu Slánští zmizelí sousedé podrobně historii slánských židovských rodin, včetně svědectví a fotografií. Tyto snahy později doplnil návrh uctít oběti formou kamenů zmizelých (tzv. Stolpersteine).

Stolpersteine ve Slaném

Ve Slaném dosud žádné Stolpersteiny položeny nebyly, ovšem město na jejich instalaci připravuje. Podle slánského místostarosty Radka Vondráčka dorazila v září 2024 první dodávka těchto kamenů a celkem 10 kamenů zmizelých bude ve Slaném osazeno – již jsou určena místa před pěti domy (Wilsonova, Stehlíkova, Smečenská, Ouvalova a Soukenická ulice).

Díky těmto projektům a aktivitám nezapomínáme na tragické osudy slánských Židů – jména a příběhy někdejších sousedů zůstávají živé v historické paměti města i celého regionu.

• Wilsonova 689 — Artur, Vladimír a Josef Benešovi
• Stehlíkova 1104/1 — Alžběta Pugnarová
• Smečenská 880/5 — Richard Fanta
• Ouvalova 390/5 — Ludvík, Josef a Anna Winternitzovi
• Soukenická 58/25 — Hugo a Elsa Popperovi

Zdroje: Historie židovské komunity ve Slaném byla zpracována na základě místních vlastivědných publikací a archivu Vlastivědného muzea ve Slaném. Konkrétní údaje o osudech jednotlivců byly čerpány z on-line databází (Yad Vashem, Památník Terezín) a z webového projektu Slánští zmizelí sousedé. Dále byly využity dobové dokumenty a svědectví zveřejněné na portálu Holocaust.cz.

Videoprůvodce: Židé ve Slaném

Historií židovské komunity ve Slaném provázejí Ing. Alena Zahrádková, Jaroslav Achab Haidler a Jáchym Pešata (infoslany.cz). YouTube: youtu.be/2wmBBJ13HQs

Zdroj: SlanýTV