Narovnám záda, prorazím strop — David Tureček
Přestavujeme dalšího autora zastoupeného na aktuální sochařské výstavě Narovnám záda, prorazím strop, která probíhá v historickém centru města a okolí do 16. října 2022. Dnes se představí sochař David Tureček.
- Informace o výstavě: Narovnám záda, prorazím strop
- Přehled instalací: Narovnám záda, prorazím strop — přehled instalací
- Narovnám záda, prorazím strop — představení prvních čtyř sochařů
- Narovnám záda, prorazím strop — představení další pětice sochařů
- Narovnám záda, prorazím strop — David Tureček
- Narovnám záda, prorazím strop — představení posledních autorů
David Tureček (* 1993)
Č. 4 a 5 — Membrána (2020), Embryo (2019) a Figura (2018)
Autor v roce 2017 absolvoval Fakultu designu a umění Západočeské univerzity v Plzni (obor socha a prostor) a v roce 2020 Akademii výtvarných umění v Praze (obor figurální sochařství a mediale) u akad. soch. Vojtěcha Míči. Jeho díla mívají podobu konkrétní i abstraktní, a tak je tomu i v případě jeho celkem třech slánských instalací.
V případě Membrány se jedná o objekt, který střetává různé situace na jednom médiu. Hlavním momentem ale je: „Obsah působící na flexibilní plášť“, a to převážně svými vlastními fyzikálními pravidly. Umělec se zde dostává k otázce vlastní estetiky, která může stát na úkor přímosti materiálu, výrazu i konceptu.
Membrána byla vytvořena vypnutím svařených igelitů, papíru a textilu do rámu a následně vylita betonem. Ten se pod váhou nalité hmoty změnil podle vlastních zákonitostí použitých materiálů. Tvaroval se a deformoval. Jde tedy o jakousi fyzikální kontrolu uměle vytvořené situace. Tato membrána zde hrála funkci formy, jejíž pružnost a celkový potenciál byl zásadní pro vzhled odlitku.
Roli zde hraje pracovní postup, kdy autor pracoval rovnou s negativem: „Nechtěl jsem žádné velké estetické zásahy z mé strany a tímto mi byly omezeny. Jde o snahu nalézt vhodný balanc mezi přímostí použitého materiálu a energie, vycházející bez přílišných estetických nutkání objekt zkrášlovat či konkretizovat, a také o čistou podstatou koncepce. Tedy vyhnout se přílišnému podmaňování vzhledu objektu.“
… hledám jistou formu výrazu, přímou energii bez přílišné estetizace
Námět: „Obsah působící na flexibilní plášť asociuji s tématem z mé poslední doby, a to je formování osobnosti. Proto je membrána ve spojení se sochou Embrya chlapce. Ten je vytvořen podobným způsobem. Jen je zde podoba lehce konkrétnější, ale stále jen skromně popisná. Idea je stejná, jakési formování hmoty. Zde sice již přednastavenými pravidly, ale výsledky jsou přeci jen těžko uchopitelné. Dá se říci, že hledám jistou formu výrazu, přímou energii, bez zacházení do zcela konkrétních momentů a přílišné estetizace. Myslím, že ta může být často zavádějící a zbytečně podmaňující.“
„Ženská Figura (akt na nároží slánské polikliniky) vznikla z poměrně klasické studie podle živého modelu, kterou jsem následně pojal jako volnou sochu.“ Zamyšlená nahá postava hledící vzhůru skvěle vyniká na okraji náměstí, které bylo vystavěno v duchu klasických tradic a vytváří neobvyklou dvojici s pomníkem Bedřicha Smetany od sochaře Václava Nejtka.
