Josef František Frič
Josef František Frič (narozen v Slaném 1804, zemřel 1876 v Praze) byl doktor práv, politik, obhájce Karla Havlíčka Borovského před soudem v Kutné Hoře a profesor Karlovy univerzity.

V roce 1848 se Josef František Frič (1804—1876) stal profesorem a později děkanem právnické fakulty, kde přednášel o soudním řízení. V červnu 1848 byl zvolen poslancem zemského sněmu. Měl kandidovat i do sněmu říšského, ale byl zatčen a internován na Hradčanech.
Po propuštění zasedal v pražském obecním výboru. Od roku 1851 až do smrti zasedal v pražském obecním zastupitelstvu, v letech 1861—1869 byl členem městské rady. V téže době byl i poslancem zemského sněmu.
Josef František Frič (cs.wikipedia.org)

Josef František stál u zrodu jedné z nejpozoruhodnějších českých intelektuálních rodin 19. a 20. století, jejíž členové zasáhli do politiky, literatury, přírodních věd, astronomie, průmyslu i umění. Mezi jeho potomky patřili mimo jiné: syn Josef Václav Frič, radikálně demokratický politik, novinář, básník a spisovatel, syn Antonín Frič, přírodovědec, průkopník paleontologie v českých zemích, Josef Jan Frič, vnuk, zakladatel Ondřejovské hvězdárny nebo Alberto Vojtěch Frič, vnuk, cestovatel, etnograf, fotograf a světově významný znalec kaktusů.
V roce 1907 byla na jeho rodném domě ve Fričově ulici ve Slaném osazena pamětní deska s reliéfem od sochaře Šalouna. Po asanaci domu byla přemístěna na budovu Telecomu.
Rovněž doporučujeme pozornosti studii Zdeňka Víška Rod Fričů a Slánsko, která byla publikována ve Slánském obzoru, ročník 12, na stranách 23—45.


